Pozvánky
LUDĚK TICHÝ
Curriculum vitae
„Neumím si představit, že bych odhodil dláta, zastavil motor pily, odložil barvy a všechno, co k tvorbě patří…“
Socha jemůj život, který naplňuji od chvíle, kdy jsem se poprvé v šestnácti letech dotkl
plastické hlíny až do dnešních dnů, kdy pracuji převážně se dřevem a maluji obrazy. Socha mi pomohla zapomenout i na nemoc, která mě od dětství trápila a děsila. A byla to nejen práce, která mi umožnila doufat, že budu žít, ale i Bůh, kterého jsem potkal. Právě víra mi pomáhá překonávat veškerá utrpení, která se v mém životě vyskytla, víře vděčím za vitalitu a chuť neustále se seberealizovat a vracet se do ateliéru, kde nacházím radost, uspokojení a klid.
Narodil jsem se v Praze dne 3.7.1925. V mládí jsem pozoroval otce, když před Vánocemi opravoval starý rodinný betlém. Také jsem to zkusil a měl jsem neuvěřitelnou radost z pocitu, že jsem opracoval kousek dřeva do podoby, kterou jsem mu vnutil.Všestnácti letech, kdy jsem se léčil v sanatoriu v Kostelci nad Černými lesy, dostal jsem se do města, kde byla řada keramických dílen. Zkusil jsem modelovat, hníst rukama barevnou hlínu a znovu jsem měl ten podivný pocit tvůrce, kdy se z obyčejného kusu jílu rodí tvar.
Za války jsem studoval grafickou školu a po válce jsem započal studium na AVU. Žel studia jsem pro těžkou nemoc musel přerušit a na školu jsem se nevrátil. Po uzdravení
jsem začal konečně tvořit. Měl jsem pocit, že mám co dohánět, ale hlavně jsem měl potřebu realizovat náměty, které se neustále rodily v mé hlavě.Abylo to právě dřevo, kterému jsem začal vdechovat nový život. Motivy? Převážně jsem se zaměřil na náboženskou tématiku, což bylo v době minulé zvláště pikantní. Ateistická společnost rozhodla, že Bůh není a v mé tvorbě se neustále zjevoval Kristus na kříži, Kristus na klíně trpící matky, křížové cesty, Kristus vítězný. Snad proto jsem větší část tvorby realizoval vSRNa ve Švýcarsku.
Několikrát jsem měnil ateliéry. Z těch nejzajímavějších, kde zůstal podstatný kus mého života, mohu jmenovat například ateliér v Nerudovce, později jsem pracoval na Pohořelci a dnes, kdy se můj život naplňuje, mám ateliér kousíček od našeho bytu v Dejvicích, kde na mě čeká věrná manželka Edita, která měla pro mou práci po celý život pochopení a trpělivost.
Už před léty jsem ve Švýcarsku všude potkával vozíčkáře a uvědomil jsem si, jak tito lidé, děti i dospělí, dychtí po životě. Proto jsem založil s přáteli skupinu Dobrá vůle výtvarníku, kteří se snaží pomáhat právě těmto lidem v rámci nadace „Umění pro zdraví“.
Celý život se snažím plnit poslání, které mi určil ten Nejvyšší a věřím, že hřivny, které mi věnoval, budou zhodnoceny.