Měšťanský dům čp. 61
Renesanční měšťanský dům nacházející se ve střední části náměstí města Telče upoutá na první pohled při příchodu do města horní branou. Je jeden z mála, jež má zachovanou sgrafitovou výzdobu i renesanční tvarosloví štítu.
Obzvláště tvar štítu zaujme již na dálku svojí zvláštností. Z blízka pak se ukáže jedenáct starozákonních postav a letopočet 1555. Text v horní části se doposud nepodařilo doplnit. Větší štěstí měla ostatní část sgrafitové výzdoby.
Stejně jako ostatní domy na náměstí má i měšťanský dům č.p.61 pozoruhodnou historii. Dům má gotické založení, jehož zbytky jsou ve vstupní části – mázhauzu a též v části sklepení, dále pak renesanční části zachované z renesanční přestavby následující po velkém požáru v r.1530 a další renesanční přestavba, ze které je i sgrafitová výzdoba štítu, barokní sál a sklep z doby obnovy domu někdy po roce 1770. Následující pozdější úpravy z doby secese již poznamenaly dům velice nepříznivě a to jak po stránce estetické, tak i provozní a co hůře, poškodily ještě více statiku budovy. Ta byla špatná pro tektonický zlom probíhající pod založením kamenných sloupů podpírajících štít a postupně se přidaly závady po požárech včetně toho, který v roce 1648 ke konci 30. leté války založili v domě Švédové. Chatrný nouzový krov, který byl zhotoven v baroku narychlo po požáru, sice ochránil obyvatele i poškozený dům, ale v budoucnu přispěl k pokračujícímu zhoršení statiky domu. Pro konstrukci krovu byly použity ohořelé trámy zničeného krovu, nové krokve z kulatiny i s kůrou s rozpětím až dvou metrů, zatímco stavební norma je 1-1,20 m a co hůře, takzvaná hlavní stolice nebyla založena na stropním trámu, ale na záklopech, které v pozdější době napadla dřevokazná houba. Navíc příčka postavená v prvním patře při barokních úpravách neměla řádné založení, ale byla postavena přímo na násypu. To vedlo k jejímu sedání a tím i poklesu stropních trámů na ní položených. Tak mohlo pokračovat dramatické rozjíždění krovu, které se přenášelo i do pohybu konstrukcí nižších podlaží a tím i do stability štítu, který byl do nich zakotven, přičemž nikoliv nepodstatnou roli hrálo i jeho založení na špatném podloží. Celou zkázu málem završily secesní úpravy jednoho z posledních majitelů domu, který pod vlivem módních trendů nechal vložit v podloubí velkou secesní výlohu a vybourat renesanční listenový portál. Mohutný překlad v mázhauzu, ubourání patky, do níž byla sklenuta hřebínková klenba, její podepření litinovým sloupem podobným jako na nádražních budovách té doby, to vše sice poznamenalo dům nepříznivě jak esteticky tak i provozně, ale nadto se začal ještě více vyklánět renesanční štít, takže bylo nutné jej urychleně zachytit novými táhly do vnitřních konstrukcí. Jak se později ukázalo, to byly nedostatečné, neboť vyklánění štítu pokračovalo a vyvrcholilo prasklou hlavní vaznicí (trám probíhající celou délkou krovu) a krov se ocitl v havarijním stavu.
Poslední majitelé již dům neobývali. Celkem šest spolumajitelů bydlelo v různých částech republiky a v domě byl na podkladě dislokačního zákona umístěn v přízemí obchod a v patře nájemník. Majitelé si byli vědomi špatného stavu domu, ale tehdejší národní výbor jejich upozornění přehlížel a co víc vybízel je, aby si nechali opravit sgrafitovou fasádu, která od její obnovy v roce 1952 byla již po osmi létech v žalostném stavu.
Tehdy se na Ing.akad.arch. Antonína Kudrnáče obrátili majitelé domu s prosbou, aby dům od nich koupil. Arch. Kudrnáč dům již dobře znal, neboť se podílel s Dr. Líbalem na stavebně historickém průzkumu měšťanských domů na historickém náměstí v Telči. Byl si až příliš vědom stavu domu i společnosti a s ohledem na svoji zodpovědnou povahu tuto nabídku nejprve odmítl. Majitelé si na jeho radu nechali udělat úřední odhad nemovitosti a hledali možného kupce mezi socialistickými organizacemi. Teprve když neuspěli a znovu se na něj obrátili, rozhodl se dům zakoupit a započal s jeho záchranou.
Tyto záchranné práce zahrnovali zabezpečení všech ohrožených kleneb, konzervaci a zavěšení malovaných trámových záklopových stropů, zpevnění praskajícího středního pilíře v gotickém sklepu a konečně stavba nového krovu v jeho renesanční kubatuře. Zmenšení krovu do jeho renesanční velikosti umožnilo i obnovení tvarosloví poškozeného dvorního štítu, restituci objeveného sgrafitového pásku a dalších ozdob ve štítu. Do nových pevných vnitřních konstrukcí byl pak zakotven vykloněný štít. Složité období plné dramatických okamžiků až do úplného statického zabezpečení objektu skončilo v roce 1997. Teprve potom bylo možné přistoupit k obnově sgrafitové výzdoby, z níž zbylo od jejího objevení v roce 1952 stěží pouhých 30 procent. Naštěstí z doby odkrytí sgrafita a jeho následné rekonstrukce byly fotografie ve státním archivu a jejich kopie Arch. Kudrnáč již bezprostředně po zakoupení objektu pořídil. Restaurátorská skupina Imago včele s Akad. malířem Janem Knorem tak dostala pro obnovu sgrafita podklady, jaké dle jeho slov nikdy jindy k dispozici neměli.
Současně během stavebních prací probíhal archeologický průzkum pod odborným vedením a s konzultacemi Dr. Jaroslava Kudrnáče,Csc., dlouholetého pracovníka Archeologického ústavu v Praze. Nálezy jsou zatím archivovány a připraveny k vystavení a zpřístupnění veřejnosti.
Výjimečné figurální sgrafito, které pochází z doby, kdy dům vlastnil pekař Michal, má své skryté sdělení. Jedenáct starozákonních postav prochází dějinami starověkého Izraele. Cestou otázek, které nám vyvstávají, se můžeme dopátrat k možnému vysvětlení námětu výzdoby.
Pekař Michal byl vyznáním protestant. Proč tedy dějiny starověkého Izraele. Ochráncem starověkého Izraele je archanděl Michael, tedy pekařův jmenovec. A pekař Michal byl nejen pekař, byl též purkmistr. Dá se tedy předpokládat, že se cítil být ochráncem městského obyvatelstva, tedy další souvislost. Je dost možné, že k námětu jej inspiroval i sám Zachariáš z Hradce, je zde totiž dost úzká vazba na zámek, protože dcera pekaře Michala se provdala za purkrabího Ondráčka.
Pro veřejnost se zdá být dům obnovený a rekonstrukce dokončena. Mázhauz je přístupný veřejnosti, vstupní portál je rekonstrukcí původního renesančního portálu vybouraného v době secese, nová vrata jsou reminiscencí sluncových vrat, z nichž některá se původní v Telči zachovala. V mázhauzu je objevená a restaurovaná freska a sgrafito, v měšťanských domech v Telči na více místech nedochované, resp. možná neobjevené.
Dům však má svá další místa a zákoutí, pro jejichž rekonstrukci existuje schválená projektová dokumentace, nikoliv však finanční prostředky.
„Tunelem“ v zadním traktu domu projdeme na dvůr a spatříme dvorní objekt, který vznikl z přístaveb k hradební zdi, jenž je rovněž na parcele domu č.p.61. Renesanční opevnění se měnilo s vývojem vojenské techniky, hradby se zvyšovaly, až v secesi poslední úpravou zmizely pod nadstavbami a přístavbami. Secesní nadstavba byla nejen hodně ošklivá, ale ze dvora učinila neradostný uzavřený a tmavý prostor. Navíc u zdi se sousedním dvorem byla otevřená žumpa lemovaná, jak se později ukázalo, vybouraným renesančním kamenným dveřním ostěním. Při obnově dvora, jeho očištění od nánosů do původní gotické roviny, bylo ostění vyjmuto a restaurováno. Několik let bylo během stavby složeno pod hlavním schodištěm společně s překrásným gotickým ostěním, které jsme zachránili, když bylo majitelem jednoho ze sousedních objektů vybouráno a vyváženo na skládku. Po jednom z kontrolních dnů nám pracovnice Ministerstva kultury nařídila rozhodnutím „kamenné ostění vrátit na místo…“ Po mém dotazu, které že to má být, zda to, co lemovalo žumpu, či to, co bylo na skládku, se rozhodnutí z agendy ministerstva zcela ztratilo.
Kamennými ostěními jsme během rekonstrukce nahradili kovová novodobá dveřní futra.
Objekt byl v souladu s požadavkem památkové péče a s platným stavebním povolením snížen do výšky renesanční přístavby. Byla rovněž provedena restituce hradební zdi. Nyní je z vycházkové cesty kolem Štěpnického rybníka patrné, že i z této severovýchodní strany se zachovalo historické opevnění města. Nový archeologický průzkum dokázal i to, že zde rovněž byla parkánová zeď a vodní příkop. Zbytky parkánové zdi poměrně zachovalé jsou ještě na některých sousedících parcelách.
V práci Arch. Kudrnáče s velkým pochopením záměru pokračují po jeho smrti děti, jeho manželka se věnuje třídění archivu a provozu malé prodejní galerie, Galerie u Michala, do níž můžeme vstoupit prosklenými dveřmi z mázhauzu.
Pro Dům U Michala
Jaromíra Kudrnáčová
